S oslavou nového roku jsem se stěhoval do nového ateliéru. Měl jsem z něho takovou radost, že mi vnitřně bylo skoro jasné, že to nebude na dlouho.
Výšková budova z chladných osmdesátek. Třetí patro. Devět oken na jihozápad. Pohled na nekonečný horizont a na parkoviště s hemžícími se zákazníky supermarketu.
Úplná spokojenost…

Oznamujeme Vám, že z důvodu rekonstrukce budovy, jsme nuceni ukončit nájemní smlouvu.”
Výpověď přichází do čtyř měsíců. Jedinou výhodou je, že mám skoro ještě zabaleno.
Hledám alternativu. Svezu se po vzoru všech táiny-hauzů a kupuju starou stavební buňku. Předělám ji svépomocí.
Její přeprava je nakonec možná o měsíc později než jsem počítal. Čekání. Týden před transportem si samou nedočkavostí lámu ruku na kole. Že by zlomové období? Nemyslím si…
Teď je teď a rekonstrukce už je nějakou dobu v procesu. Na boudičce je odvedený kus práce a do měsíce bude snad komplet ve vůni. Těšim se.

• • •

Není nic zbytnějšího, než to co shořelo. Bylo spálené takzvaně “na uhel”.
A právě kresba uhlem za mě nese jisté poselství. Něco odešlo, aby zase něco nového mohlo přijít. Taková komorní reinkarnace.
 
Nová série vzniká paralelně ke stávajícím obrazům s barevnými tvary. Jiná forma, odlišná emoce, nový příběh. Možná se bude jevit trochu jako ponor do temnějších vod, vždy však s prostorem pro naději a pomyslné řešení.
Zvědavost. Napětí. Čekání..
🪐

Ledová plocha patří zejména k zimním sportům. Bruslení. Kraso, rychlo. Hokej…
S trochou nadsázky patří toto slovní spojení i malbě. Zejména první fázi vzniku.

Plátna si rád napínám sám. Miluju krásný plátno. Ideálně stopro len, aby i Krtek záviděl. Ztluču dřevěné latě napínacího rámu, lícem položím na látku, sponkovačku do ruky a už to jede. Nechce se, kroutí se, poddá se. Podkladové barvě se říká šeps, ten to vždy odstartuje. První svižný tahy, po kterých látka zjišťuje, co se děje. Křeč! Vždycky mě překvapí, jakou má navlhčené plátno sílu. Snadno umí latě do luku, obrazy do vrtule. 

Zaschla i druhá vrstva šepsu. Hmota se smířila se stavem. Ledová plocha je připravena na utkání, zápas může začít. 💥 

Poslední série obrazů nese název Que y como (v překladu Co a jak).
Návrhy na ložní prádlo nebo podlaha na výtvarce po hodině s barevnými papíry. I tak by šlo tyto obrazy jednoduše popsat, ale chybělo by to hlavní…
Důraz na estetiku je v mých obrazech nezbytný. Rád bych však dodal, že ne prvoplánově. Podle mého názoru vizuálně přitažlivá věc dává prostor vsunou do druhého plánu vnímání nějaké to sdělení. Konkrétně zde jsou hlavními tématy variabilita, pestrost, život.
Sestava prvků = paleta možností
Pod každou originální sestavou lze najít pomyslný příběh. Tyto příběhy jsou vždy jedinečné a originální, ačkoli v samotném základu jsou stejné. Podobně jako každá osoba si složí svůj životní příběh podle svých potřeb, možností a priorit. Jedna kompozice je například vcelku harmonická, druhá taktak drží vlastní vahou pohromadě, u třetí se tvary vzájemně ani nedotýkají. Leckdy se objeví ve výběru dílků i nějaký obecně známý symbol. Plamen, háček, oko a podobně. Zde je možné pracovat s kontextem onoho symbolu, avšak důležité je, že tyto znaky mohou zastávat různou funkci a mohou v kontextu kompozic měnit význam. To je odkaz na fakt, že věci leckdy nejsou tak, jak se zprvu jeví. Obecně tato série pracuje s kladně pozitivní emocí. Ta je nepopiratelně inspirovaná narozením dítěte a časem stráveným na pískovištích, na kterých se vynořují různobarevné dílky ze sypkého základu a člověk zde neustále přemýšlí co a jak. 💥 

Malování je o procesu. A to nejen o samotném otisku barev, ale například o přípravách, představách, inspiracích, zdarech či nezdarech a tak podobně…
Konečně jsem se odhodlal občas i tou psanou formou (a připravovanými videi) předat něco víc než samotnou finální fotku obrazu. Nakolik to bude ezoterické, okultistické nebo jinak čtenářsky atraktivní, nemůžu předem slíbit. Uvidíme brzy… 💥
foto: Lucie Schubertová / 2019