O MNĚ
Jmenuji se David Mazanec.
Jsem výtvarný umělec. Zejména malíř.
Absolvoval jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a následně Fakultu umění Ostravské univerzity v ateliéru malby prof. Daniela Balabána. Během studia jsem absolvoval roční stáž na Facultad de Bellas Artes ve španělské Granadě.
Moje tvorba se dlouhodobě soustředí na zkoumání systémů a vztahů mezi jednotlivcem a celkem. Zajímá mě, jak se význam rodí z opakování, rytmu a drobných odchylek, a jak se jednotlivý prvek – tvar, figura nebo gesto – mění v závislosti na své pozici v širší struktuře. Pracuji s momenty, kdy se řád stává viditelným právě skrze narušení, a kdy jednoduchý vizuální princip začne fungovat jako metafora složitějších procesů, které běžně vnímáme jen intuitivně.
Formální rozmanitost mé práce není výsledkem hledání stylu, ale nutností vyplývající z témat, která zkoumám. Různé cykly pracují s odlišnými vizuálními strategiemi, protože každá z nich testuje jiný aspekt téhož problému. Abstraktní cykly, jako jsou Metaformy, se soustředí na obecné principy proměny, symetrie a napětí mezi celkem a detailem. Figurativnější práce z cyklů Sport a Tak pohyb, vycházejí z lidského těla a pohybu, ale nepracují s individualitou – figura se zde stává znakem, jednotkou v rytmu opakování. Naopak cykly jako Součást celku, Pár teček nebo Co a jak zkoumají kombinatoriku, variabilitu a významovou nestálost systému jako takového. Rozdílnost forem tedy není rozptýlením, ale způsobem, jak se k témuž problému přibližovat z různých úhlů.
Nezanedbatelnou roli v mé práci hraje proces. Často pracuji s předem nastavenými pravidly, která fungují jako rámec nebo scénář, do něhož vstupuje prvek náhody. Tento princip je patrný zejména v cyklech Tak pohyb a Součást celku kde jsou barevné kombinace či rozmístění figur určovány hodem kostkou. Proces pro mě není neutrálním prostředkem k dosažení výsledku – sám nese význam. Napětí mezi kontrolou a uvolněním, mezi plánem a chybou, je paralelou k situacím, které zažíváme i mimo obraz – v každodennosti, v pohybu těla, v sociálních strukturách.
Jednotlivé cykly nechápu jako uzavřené kapitoly, ale jako propojené a navzájem se komentující roviny jedné dlouhodobé práce. Forma a Tak pohyb rozvíjejí téma rytmu, opakování a zastaveného času, které se v abstraktnější podobě objevuje i v Metaformách. Součást celku posouvá pozornost od pohybu k organizaci systému, zatímco Co a jak strukturu destabilizuje tím, že ukazuje, jak stejná stavebnice může generovat zcela odlišné významy. I práce ve veřejném prostoru na nástěnných malbách chápu jako rozšíření těchto principů do konkrétního místa, kde obraz vstupuje do dialogu s architekturou, pohybem lidí a každodenním provozem.
Neusiluji o jednoznačnou interpretaci. Zajímá mě spíš, zda obraz může fungovat jako situace nebo prostor, v němž se divák na chvíli zastaví a uvědomí si vztahy, které běžně zůstávají v pozadí – rytmus opakování, logiku systému, drobné odchylky, které mění celek. Divák není veden k „pochopení“ jednoho významu, ale k vlastní zkušenosti s nejistotou, kontinuitou a proměnou.
V průběhu tvorby se často nečekaně otevírají souvislosti s myšlenkovými rámci, jako jsou taoistické pojetí rovnováhy a proměny, stoické uvažování o řádu a kontrole, principy gestalt psychologie, ale i otázky rytmu, opakování a kolektivního chování. Každý další cyklus proto chápu spíš jako návrat k témuž problému z nové pozice než jako jeho definitivní řešení – a právě v této otevřenosti vidím smysl své práce.
ROZHOVOR
pro SPORT IN ART (foto: Adam Mráček)
www.sportin.art/cs/detail-clanku/zavod-jizerska-50-ocima-soucasneho-vytvarnika-davida-mazance
Text k výstavě v Galerii Caesar 2022
David Mazanec (* 1988) se narodil v Jablonci nad Nisou, žije a pracuje v Praze. Absolvoval v ateliéru Malba I. na Fakultě umění Ostravské univerzity profesora Daniela Balabána. Zvolená velkoformátová plátna nechávají vyniknout četně zastoupeným geometrickým figurám, které díky velkorysé ploše dostávají prostor pro rytmizaci v nastoleném řádu a stávají se pomyslnými kódy-znaky, které mohou připomínat šifrovanou zprávu. Divák má tendenci skrze tyto variované geometrické motivy hledat obsahové sdělení a dosazovat je do pomyslné šifrované abecedy, tak jako si taková schémata pamatuje například z dětských táborů a dobrodružných her. Precizní vypracovanost jednotlivých figur, zvolená barevnost, velký formát a tenze pomyslnou šifru rozluštit poutá divákovo oko. V kontrastu s těmito atributy pak pozadí obrazu, které je oproti viditelnému řádu prvního plánu malby naopak gestickým a abstraktním, umocňuje rozměrnost díla a k téměř obsedantně stvořenému řádu v prvním plánu nastoluje rozptýlení. Tento rozptyl je pro vnímání Mazancových děl specifikem, který z jeho obrazů vytváří nadčasové práce, které rozrušují jak ve své celistvosti, tak v jednotlivých vrstvách a fascinují propojením geometrie s abstrakcí. Autor se ale nezdržuje pouze v hranicích velkého formátu, rozbíhá se i do plochy redukovanější, se kterou pracuje v další nové vrstvě a to v podobě vlepovaných, následně přemalovávaných fragmentů. Střídmější formát tak přibližuje divákovo oko nikoli pouze k četnosti znaků, ale nově k plastickému vyznění díla. Mazanec tak prokazuje schopnost nejen rozvíjení znaku v jeho specifické gramatice, ale i sebekontrolu a umírněnost, tedy dosažení ctnosti v myšlenkové práci, jež je základem pro precizní vizuální dílo.
Bára Alex Kašparová
Z výstavy Trojí metr (Galerie 1 – Praha)
Dalším z autorů je David Mazanec, který na základě fenoménu vrstvení tvoří abstraktní obrazy
připomínající něco mezi matematickým rébusem, pohledem do kaleidoskopu a fantaskní krajinou.
Shodným pravidlem všech obrazů je rozdělení do dvou základních vrstev, přičemž zadní je fluidní a
chaotická a z ní do popředí vystupují vrstvené obrazce řazené do předem určeného systému.
Osnovitost, archetypálnost a šablonovitost přední vrstvy vzdoruje chaosu vzdálenější vrstvy. Různé
množiny sériových nebo multiplikovaných prvků kromě jiného poukazují na obsahovou
různorodost zdánlivě totožných znaků. Jak říká autor – může to být „tak i tak“…
Eva Andrejsová
Mazancova tvorba je založena na vrstvení jednotlivých malířských plánů, které pokládá přes sebe.
Podkladem těchto prací může být fantaskní krajina, zátiší nebo čirá abstrakce expresivních barev, na
kterou umělec dále pokládá objekty či figury. Ty evokují ornament či rastr a na první pohled zastiňují
pozadí. K nim pak malíř přikládá ještě minimalisticky, téměř graficky působící geometrické linie nebo
body, které dále rytmizují obraz a dynamizují kompozici.
Pávě tento dialog mezi hloubkou podkladu, postavami a objekty v popředí je zásadní pro čtení
malířovi práce. Ta je mnohovýznamová a nejasná, evokuje různé možnosti čtení jak z hlediska formy,
tak obsahu. Zatímco zadní plán je expresivní změť barev a malířských gest, přední plán je opakem –
pravidelnou strukturou, geometrií, jasnou linií či bodem. V Mazancových obrazech se tak neustále
střetávají chaos a řád.
Ať už jde o černý bod evokující suprematické úvahy Kazimira Maleviče, nebo dynamické tvary,
předměty či postavy, přes které téměř nelze rozeznat pozadí, malby Davida Mazance vždy pracují
s aktivní imaginací, pohybem, situační akcí a barvou. Jejich výsledné čtení a výklad tak ponechává na
nás.
Ondřej Balada
